pomoc

[michael]

neviem co sa to so mnou stalo. Mam uplne odpojenie od myslenia, vnimania seba, okolia a vsetkeho.
necitim nic, odislo mi vsetko. necitim radost, potesenie, hnev, lasku, bolest, nemam strach z nicoho, na nic sa neviem sustredit. vsetko zabudam. Necitim ani zimu, hoci sa trasiem. necitim ani hlad, smad, mozno trochu. Ludia mi nieco hovoria, ja ich sice pocuvam a rozpravam sa s nimi, ale to len moje usta hovoria, ked nieco pisem, to len prsty pisu, nie ja. V zatazovych situaciach necitim stres hoci srdce mi busi o zivot. Necitim ani unavu hoci telo nevládze a najpodivnejsie je ze cele mi to je uplne jedno, resp. vsetko mi je jedno. moj zivot je zrazu akoby jedna velka pretvarka, smejem sa lebo iny sa smeju, jem lebo iny jedia, plakat vsak nedokazem. Teraz neviem co je plac, neviem co je pojem trapit sa. Som uplne odpojeny. Co sa to stalo preboha. Aj ked mi je to jedno, nechcem to takto. toto neni zivot, mam to uz asi 2 tyzdne. ak niekto vie o com hovorim nech povie co sa to stalo. nikdy som nebral ziadne drogy, ani neholdoval alkoholu. skratka mi preplo. potrebujem pomoc.

[...zoa]

Neprekonal si v poslednej dobe nejakú silnú záťaž? Očkovanie? Nemáš náhodou nízky tlak, užívaš dajaké lieky?
Z toho popisu mi to pripadá ako derealizácia/depersonalizácia. Cítiš sa takto?

http://www.youtube.com/watch?v=c_L7faw0Nm0

V podstate, keď to máš len dva týždne, nemusí to byť trvalého charakteru, možno si len preťažený, každý občas zažíva takéto stavy.

[Richard Gróf]

"Odpojenie " moze byt tiez samoregulacnou psychickou obranou. Nieco ako poistka, ktora vyhori, ked je "prud" (pocitov, povinnosti, uzkosti, myslienok...) prilis vysoky a mohol by sposobit skody - kolaps vacsieho rozsahu. Ak by bola pricina tu, mozno by stalo za to pozriet sa, preco alebo predcim sa potrebujete odpajat.

Okrem toho su tie stavy niecim podobne depresivnemu syndromu... znizena vola, apatia - vnutorna prazdnota a lahostajnost, anhedonia (neschopnost tesit sa), strata zmyslu (vsetko je pretvarka), telesne symptomy, neschopnost sustredit sa.

Dva tyzne je uz doba na povazenie... nie je to len prechodna unava. Bolo by dobre to riesit.

[michael]

Prekonal som pred mesicacom istu zataz, pri ktorej islo o zivot moj a o zivoty mojich priatelov. Boli sme obetami trestneho cinu, bola to nahoda ze sme to boli mi. Nemozem o tom hovorit, vysetruju to. Bal som sa o rodinu nakolko dotycne osoby vedia moje meno, to ma dost trapilo. Ale uz sa zrazu nebojim nicoho, absolutne nicoho. Ani smrti, mozes na mna mierit s pistolou, neucitim nic, viem to, skusal som to.
Stale tento stav neprechadza, nemeni sa. Vsetko je stale take ako som to prvykrat rozpisal.
Ako mam vyhladat pomoc. Akeho lekara mi treba prosim Vas. Mam ist cestou obvodneho lekara? existuju lieky na potlacenie tychto stavov. Da sa z tohto vobec este dostat ?
Dakujem Vam.

[Richard Gróf]

V tom pripade s najvacsou pravdepodobnostou pojde o posttraumaticku stresovu poruchu. Mozete ist cez obvodneho lekara alebo kontaktovat psychologa (resp. psychiatra) priamo. Posttraumaticka stresova porucha sa da liecit psychoterapiou aj farmakami.

Mimochodom pouzil ste zaujimave spojenie "...potlacenie tychto stavov" - stav, v ktorom pravdepodobne ste, je potlacenim. Potlacenim prezivania. To, co naopak potrebujete, je uvolnie tohto stavu. Hra so slovickami, ja viem... ale predsa.

Prajem skore najdenie ulavy a nech cela vec dobre dopadne.

[michael]

Dakujem pan Grof, velmi ste mi pomohli.

[Ivan]

Otázka je, či sa z toho chlapec dostal. Ja mám takýto stav už 35 rokov a furt som v tom. Nepomohla ani psychológia ani psychiatria, ani školská medicína. Ja som ale nezažil nič tak traumatické, aby som potrboval z toho takto vypnúť, ešte k tomu na 35 rokov. Skôr naopak. Toto je traumatické a nedá sa z toho vypnúť. Prúser.

[eva123]

Prvýkrát čítam niečo, čo je totožné s mojimi pocitmy...

[Mouli90]

Ahoj,
moc dobře Tě chápu .... toto se mi stalo asi před 3 - mi roky a nyní už je to mnohem lepší ... nebo mi to tak alespoň příjde.
Popíšu Ti tehdy, jak jsem to vnímal, ať vidíš (pokud v tom ještě jsi), že jsem zažíval stejný stav.

Sám si detailně nevzpomínám, co bylo příčinou onoho "naprostého bytí mimo", pravděpodobně psychický šok, nebo rezignace pod psychickým nátlakem všelijakých myšlenek a přesvědčení typu: Vypadáš hrozně; budou se Ti smát, co si o Tobě pomyslí...
atd. Už se to nedalo vydržet. A najednou bum ... veškerá osobnost, kterou jsem byl + veškerá emoční zátěž zmizela,
avšak ocitl jsem se v zemi - nezemi, kde jsem vnímal - nevnímal, slyšel a přitom neslyšel, ... jako bych nebyl tělo a přesto jsem tělo používat mohl. S komunikací byl velký problém ... zkrátka naprosto mimo ... někdo ty stavy popisuje jak Depersonalizace a Derealizace.

Ponevštěvoval jsem mraky doktorů/psychologů/ psychiatrů ale moc mi nepomohli. Mohl jsem navštívit kliniku, avšak jsem to neudělal...to neznamená, že by tam člověku nepomohli, ale už jsem těch doktorů měl dost.

Poté jsem se na toto začal dívat ze všech hledisek....ryze kriticky, poněvadž tento stav se každému "nestává na počkání"
proto v "mimořádných situacích" jsem se zaměřil na mimořádná témata typu spiritualita apod.

Natrefil jsem na mnoho zajímavých článků a popisů tohoto stavu. Někde se nazývá: temná noc duše, někde transformační krize, atd... zkrátka popisy jednoho toho samého a pokaždé z jiného úhlu pohledu.

Sám nyní vidíš, co je strach. Že vlastně žádný není, protože sebe nevnímáš...tak ani není kdo by se měl bát....což je moc fajn na jednu stranu, nicméně je zde druhá strana běžné fungování.
Popíšu Ti to, co se mi stalo v Madridu, kde jsem na tom byl stejně jako Ty .... byl jsem zdeptán, deprimován a nevím jak to mám ještě popsat, sám víš jak se cítíš /cítil.
Jednoho dne a v jednu chvíli jsem si tam řekl, tak už dost, prostě končím s tím neustálým hledáním a babráním se v tom...
natáhl jsem se na lavičku a jakoby rezignoval v tom stavu rezignace a stalo se něco, co Ti popíšu jako zázrak, či osvícení,
prostě najednou do mne vstoupil nesmírný život, krása, láska a bylo to všude okolo ... ne pocit, ale stav ... permanentní stav neskonalé radosti. Taková oáza na poušti. Potom to z ničehonic zmizelo, možná tím, že jsem začal moc přemýšlet o tom, nevím, ale každopádně mi to ukázalo, že je cesta a to platí i pro Tebe.

Moc dobře si uvědomuji co to pro Tebe musí být a ten kdo to nezažil absolutně nemá ponětí o co jde.
Přestože je to šílené, fakt šílené a slova pro to ani nejsou, vezmi to jako nový začátek, protože on to je,
avšak tohle uvidíš později, nebo sis to už možná uvědomil.

Honza