STRACH A NEJISTOTA

[VERONIKA.S]

miluju sveho pritele ale nez sme spolu zacli chodit tak mi dvakrat ''dal kopacky'' pak prisel ze chce byt se mnou, mela sem problem verit mu ale nikdy sem mu to nerekla., rikala sem si ze to prejde, bohuzel sem spoustu casu stravila v cizine za ten pul rok co jsme spolu a to mi moji neduveru nepomohlo prekonat. Sem v neustalem strachu ze me nema rad a ze se se mnou rozejde a z toho vyplyva i moje uzkostlive jednani a obcasny ''vybuch'' kdy se neovladnu a neco mu vyctu. On je takovy klidny a neni moc otevreny ale udelal pro me par veci kterych si opravdu cenim a diky nim se snazim verit ze me ma rad ale proste je me ten staly strach a hrozne me psychicky vycerpava ale mam strach ze kdyz mu to reknu tak to bude jeste horsi. je ted mimo domov a ja sem se snazila zlehcit jednu jeho bolistku..ne zle chtela sem mu tim pomoct bohuzel to ale nepochopil nastval se a rekl ze si musi vstrebat myslenky a ten den uz se mnou nemluvil. druhy den sice komunikoval, bohuzel pres mobil protoze sme kazdy jinde ted ale neco mi tam chybelo nevim jestli je to uz moje paranoi z toho neustale strachu nebo se mam opravdu bat ze az se vrati tak se se mnou rozejde. je pro me nekdy tezke s nim byt, ale nedokazu si predstavit s nim nebyt